Proč švýcarské němčina říká „Hus“ místo „Haus“?

Standardní němčina v pozdním středověku, při přechodu k novoněmecku, proměnila starší jednoduché samohlásky v klouzavé dvouhlásky – diftongy. Švýcarská němčina (jako i nízkoněmecká) tomu nenásledovala: ponechala původní jednoduché samohlásky. Takže au v Haus zůstává prostá samohláska, vzniká Hus; ei ve Zeit se zploští na Zit. Vzor je konzistentní, ale mluvčí švýcarské němciny vám radostně řeknou, že žádná pravidla neexistují.

Klip to předvádí jako hádkovou lekci: švýcarský mluvčí vysvětluje, že dvě po sobě jdoucí samohlásky – co standardní němčina nazývá Diphthong nebo Doppellaut – ve švýcarské němčině prostě stanou jeden Doppelbuchstabe. „Haus, Hus – ne?“ Reakce německého studenta („Was soll denn die Scheiße?“) je upřímná reakce učícího se. Pravidlo má ale své hranice: švýcarský učitel přizná, že u víceslabičných slov jako Radio se to nevždy drží – a pak pokrčí rameny: „Wir haben doch keine Regeln.“ Pro učící se jsou páry Haus/Hus a Zeit/Zit nejjasnějším vstupním bodem do toho, proč může švýcarská němčina standardně německým úchům znít tak zkomprimovaně.