Jaký je rozdíl mezi „dua“ (دعاء) a „salah“ (صلاة)?

Arabština má dvě slova, která angličtina splácá do jednoho „prayer“: صلاة, rituální modlitba prováděná pětkrát denně podle pevného řádu, a دعاء, osobní prosba k Bohu vlastními slovy, kdykoli a pro cokoliv. دعاء je to, co nasycuje každodenní řeč — přátelé se rozloučí slovy ادعيلي („modli se za mě“), co do češtiny odpovídá „drž mi palce“. Když ten rozdíl poznáte, odemknete si obrovské množství běžných hovorů.

Klip se točí kolem kouzla tohoto slova: učitel zruší hodinu, takže student vede دعاء جماعي — společnou modlitbu — aby se vrátil ze svého rozhodnutí (يتراجع عن قراره), a reakce učitele je pointou. Ze stejného kořene د-ع-و vycházejí دعوة (pozvání — nebo požehnání, které někdo pro vás řekne) a každodenní pokrčení rameny شو دعوتك؟ v levantině, „co tě to zajímá?“.