Proč „plus“ ve francouzštině znamená jak „víc“, tak „už ne“?

V mluveném jazyce se ne v záporu obvykle vynechá, takže il n’en veut plus zní jako il en veut plus – na papíře identické s větou znamenající „chce víc“. V tomto přesném kontextu rozhoduje koncové s: [plys] se slyšejícím s znamená „chce víc“, [ply] s tichým s znamená „už nechce nic“.

Toto rozlišení [plys]/[ply] platí jen v tomto rámeci – jinde plus ve významu „víc“ může s sám ztratit, obzvláště před souhláskou ve srovnání (plus petit se obvykle vyslovuje [ply pəti]), a před samohláskou se zřetězuje jako [plyz] (plus intéressant). Protože se kontrast snadno přehlédne při hluku u stolu, mluvčí často větu přeformulují – na jednu stranu il n’en veut plus du tout, na druhou il en veut encore. Klip zachycuje rodinnou hádku přesně o této větě a quiche.