Co znamená „volgare“ v dějináchitalského jazyka?

Když Italové říkají rané italštině volgare, nemyslí tím vulgární. Slovo vychází z latinského vulgus, „obyčejný lid“, takže il volgare je prostě mluvená latina běžných lidí – na rozdíl od upravené latiny Cicerona. Ta lidová řeč se postupně vyvinula v románské jazyky. Takže volgare tady znamená „lidové“, ne hrubé – i když sdílí kořen s anglickým vulgar, a je přímým předkem italštiny, kterou se učíte.

Itálie měla mnoho regionálních volgari, ale to toscánské – konkrétně florentské – zvítězilo, nesené Dantem, Petrakem a Boccacciem, kteří ho obohatili o učená slova. Medioevalní prestiž Florencie udělal z fiorentino literární standard, který byl znovu zvolen jako národní jazyk při sjednocení v roce 1861. Stejný kořen vulgus dává anglickému vulgar, který si zachoval negativní posun, který italianské volgare nikdy plně neprožilo.