Odkud pochází portugalské slovo „alecrim“?

Alecrim je rozmarýn a jeho první slabika je fossil. Slovo pochází z andaluského arabského al-iklīl, „koruna“, které se dostalo do portugalštiny během staletí arabské přítomnosti na Pyrenejském poloostrově. To al- je arabský určitý člen, který se k podstatnému jmenu natrvale přilepil při zapůjčení — proto tolik běžných portugalských slov začíná stejnými dvěma písmeny.

Jakmile se začnete dívat, arabská vrstva je všude. Některá slova zřetelně zachovávají zfosilizovaný al-, stejně jako alecrim: almofada (polštář), alface (salát), alfaiate (krojčí), armazém (sklad). Jiná jsou arabského původu také, ale ten tvar neukazují: azeite (olivový olej), açúcar (cukr), álgebra. Rozmarýn navíc nesou i dětskou říkanku, kterou zpívají na obou stranách Atlantiku — Alecrim, alecrim dourado, que nasceu no campo sem ser semeado: „zlatý rozmarýn, co vyrostl v poli, aniž by byl posián.“