Co znamená „ударение“ v ruské výslovnosti?

V ruštině se О vyslovuje jako plné О jen tehdy, když nese ударение — tedy přízvuk. Posune se-li přízvuk jinam, stejné písmeno „odplave“ k zvuku „a“. Proto докуме́нт zní spíše jako дакумент: přízvuk sedí na poslední slabice, takže nezvukované О se redukuje. Jako pravidlo pro orientaci platí: žádný přízvuk, žádné plné О — a rozdíl mezi psaním a výslovností se uzavírá u tisíců běžných slov.

Pravidlo se čistě rozdělí na dvě části: О s přízvukem zůstává О — о́фис, ко́фе, телефо́н si zachovávají plný zvuk О. О bez přízvuku směřuje k А — докуме́нт, рестора́н, паспо́рт se posouvají. Ve videu učitel vyslovuje „д, о, к, у, м, е, н, т“ písmeno po písmenu a pak se zastaví: „Это О или А?“ — je to O nebo A? Odpověď zní: obojí: psané О, mluvené А, protože přízvuk je jinde. Stejné pravidlo vysvětluje, proč Москва zní jako Масква a хорошо jako харашо.