Proč japonština má dvě slova pro „otec“?

Japonština používá dvě sady rodinných slov: skromné pro vlastní rodinu a respektující pro cizí (nebo pro oslovení vlastních příbuzných). Použijte 父 (chichi), když mluvíte o svém otci zdvořile s někým zvenčí; použijte お父さん (otōsan), když se k otci přímě obrátíte nebo mluvíte o cizím otci. Klip ukazuje kontrast: 私の父 („můj otec“) je následně označen jako お父さんです.

Stejný vzor se opakuje u celé rodiny: 母 (haha) / お母さん (matka), 妻 (tsuma) / 奥さん (cizí žena), 夫 (otto) / ご主人 (cizí muž), 息子 (musuko) / 息子さん (cizí syn). Skutečné pravidlo je rozdělení na skromné a respektující formy – nejsou to prostě všechny verze s お- / ご- (pozor na 奥さん, 息子さん). Častá chyba začátečníků je říct お父さん o vlastním otci někomu zvenčí, kde se očekává 父.