Co to znamená, když vám někdo řekne „weich“ v němčině?

Weich znamená mäkký – mäkký polštář, mäkký chléb. Hodíte-li ho na člověka, jako to dělá jeden sourozenec uprostřed hádky o tom, kdo upekl lepší brownie („du bist weich!“), stane se z toho špic: příliš citlivý, snadno zvedený z klidu. Funguje to podobně jako anglické „soft“ ve stejném smyslu – „don’t go soft on me“ – a v tomto sourozeneském kontextu to dopadne jako lehké šťourání, i když stejné slovo nasměrované jinam může znít více ponižující.

Existuje i opak: hart im Nehmen („tvrdý oříšek, unese ránu“) je komplimentární verze „weich“, popisující někoho, kdo se tak snadno nevyvede z klidu. Také uslyšíte Weichei (doslova „mäkké vejce“), podstatné jméno odvozené přímo od přídavného jména, cílené na někoho, kdo dělá z drobnosti velký problém – obvykle to stále je šťourání mezi přáteli nebo v rodině, ale může bolet víc než samotné „weich“, takže je dobré si přečíst situaci, než to použijete.