Proč německé „Zeugnis“ (vysvědčení) pochází ze slova pro „svědčit“?

Den vydání vysvědčení je u Mii v rodině prostě „její das Zeugnis“. Slovo vychází z zeugen, starého slovesa, které původně znamenalo „vyvolat“, „vytvořit“ – a které se za století rozdělilo na dva velmi odlišné moderní významy: zeugen jako „svědčit“ (příseha u soudu) a zeugen jako „otcovat/počít“ dítě. Das Zeugnis je tedy doslova oficiální svědectví učitele o vás.

Stejný kořen přežívá v bezeugen („potvrdit, dát svědectví“) a Zeuge („svědek“, jako v soudu). Takže když Mína matka vtipkuje, že je nervózní kvůli „našemu“ Zeugnis (tedy „našemu“ vysvědčení, ne jen Míinému), nasazuje přesně ten myšlenkový vztah, který slovo zakódovává: vysvědčení je svědectví, které škola dává o dítěti – k dobru i ke zlu, sdílené celou rodinou.